Narodila jsem se v roce 1982 a od malička jsem měla vztah k hudbě a k výtvarnému umění. Prošla jsem základním uměleckým vzděláním, ale má cesta mě tehdy zavedla jiným směrem. Vydala jsem se na dráhu s ekonomickým zaměřením a několik let jsem pracovala v nadnárodních společnostech.

První obraz na plátno jsem namalovala před šestnácti lety. Tehdy šlo hlavně o hledání sebe sama, které mě dovedlo až k mé první výstavě v roce 2013. Od té doby se má malířská technika i osobitý výtvarný projev neustále mění a vyvíjí. Malování je pro mě denní chleba, způsob, jak se napojit na své emoce, jak vyjádřit to, co často slovy vyjádřit nelze.

Můj tvůrčí proces obvykle začíná snem nebo vizí. Ty nejprve zpracovávám na mentální úrovni, až poté přichází samotná fáze tvorby. Většinou se však výsledné dílo liší od mé prvotní představy – protože mysl nastavuje hranice a nabízí jen to, co už zná. To neznámé zůstává skryté. Ve svém procesu tyto limity opouštím a dovolím si tvořit z hlubin, kde je možné odkrýt to, co ještě nebylo projeveno. Obraz tak může divákovi nabídnout mnohem víc než co lze vnímat pouhým zrakem. I já jsem často překvapená, z jaké hloubky podvědomí díla přicházejí a jaká témata se díky nim otevírají.

Mé obrazy jsou tichým jazykem na plátně – jazykem duše, která hledá spojení se světem. Dotýkají se ženských témat, proplétají se každodenností i hloubkami duchovní cesty ženy, matky a tvůrkyně. Každý obraz je zrcadlem mého vnímání, fragmentem rozjímání nad tím, co je skryté i zjevné. Skrze barvy a tvary se snažím vytvořit most k divákovi – pozvat ho k zastavení, k tiché konverzaci se sebou samým. Moje díla nejsou pouhým obrazem, ale prostorem, kde otázky tiše rezonují a kde odpovědi přicházejí ke každému jednotlivci dle jeho vnitřního nastavení. Postupně se k tomuto tichému jazyku barev přidal i jazyk slova. K mým obrazům čím dál častěji skládám verše – verše, které jako ozvěna zachycují to, co barvy šeptají. Malba a báseň se propojují v jediný celek, v jednu plynoucí emoci, která se rozléhá prostorem i duší. Toužím, aby v duši pozorovatele zůstal otisk – křehký, ale živý, jako šepot dávné vzpomínky.

Motto:

"Nejsem malířka, přesto maluji. Nejsem básnířka, přesto čaruji básně na nepopsaný list. Kdož chceš, můžeš si v nich číst."